Planeta Jupiter

Pátá planeta sluneční soustavy je Jupiter. Jupiter je první z tzv. vněších planet. Průměrná vzdálenost planety Jupiter od Slunce je 778 330 000 km. Oběh kolem Slunce trvá planetě Jupiter 11,86 roku roku.

S průměrem 143 760 km a hmorností 1,9×10²⁷ kg je Jupiter největší a nejhmotnější planetou sluneční soustavy. Planeta Jupiter je plynný obr, je tedy tvořena převážně vodíkem.

Vnitřní struktura planety Jupiter

Planeta Jupiter je složena z relativně malého kamenného jádra, které dnes dosahuje teploty přes 20 000 °C, obklopeného kovovým vodíkem. Nad tímto pláštěm z kovového vodíku se nachází vrstva molekulárního vodíku a helia, která přechází směrem k povrchu planety Jupiter z kapalné fáze do plynné. Nad ní se nachází několik set kilometrů mocná vrstva plynné atmosféry. Vrstva kovového vodíku je důležitá pro generování magnetického pole planety.

Atmosféra planety Jupiter

Velká rudá skvrna

Velká, hmotná atmosféra planety Jupiter je velmi dynamická a barevná. Rychlost atmosférických proudů dosahuje hodnost až 600 kilometrů za sekundu. Velikost atmosférického útvaru Velké rudé skvrny je přibližně dvakrát větší než průměr planety Země.

Atmosféra se vyznačuje zonálním typem proudění a obsahuje především vodík, helium a molekuly bohaté na vodík, např. čpavek, metan atd. Kromě těchto základních komponent bylo v atmosféře detekováno velké množství dalších sloučenin, jako například etan, acetylén aj. Nejsvrchnější vrstvy atmosféry obsahují krystaly zmrzlého amoniaku. Byla zjištěna i přítomnost deuteria. Bohatství sloučenin v atmosféře ukazuje na panující chemickou nerovnováhu, která se udržuje díky slunečnímu záření, které neustále velké množství molekul díky ultrafialovému záření rozkládá. K nerovnováze však přispívají i jiné procesy, jako elektrické výboje v atmosféře. Vytvářejí se vrstvy oblačnosti a oblaka jsou mnohdy velmi barevná.

Atmosféra je rozdělena do jednotlivých systémů - pásů. Některé jsou světlé, vyšší a chladnější oblasti atmosféry, jiné tmavší. Tmavší místa jsou oblasti, kde jsou viditelné nižší vrstvy atmosféry. Rychlosti zonálních proudů jsou řádově desítky až stovky metrů za sekundu. Na rozhraní jednotlivých zón (pásů) se velmi rychle mění rychlost vzdušných proudů. Mezi dominantní útvary v atmosféře patří nejrůznější ovály Jsou to v podstatě rozsáhlé anticyklony, které jsou poněkud vyvýšené nad okolní vrstvy atmosféry. Jejich životnost kolísá od několika dnů u malých přes několik měsíců a vyjímečně až po staletí. Největší anticyklona, Velká rudá skvrna, je spolehlivě pozorována od roku 1878. Měření naznačují, že se tento výjimečný útvar dlouhodobě zmenšuje. Je to jedno z nejchladnějších míst na Jupiteru.