Měsíc

Měsíc se ve svém nitru skládá z jádra, pláště a měsíční kůry.

Měsíční jádro je velmi malé. Jeho průměr je odhadován na 350-700 km. Předpokládá se, že obsahuje zvýšený podíl železa. Je umístěno excentricky, jeho stře se nachází asi 2 km od středu Měsíce směrem k Zemi.

Plášť tvoří téměř 90% objemu Měsíce a sahá do hloubky až 1670 km. Je tvořen především horninami s pyroxenem a olivínem (vyskytují se i místní koncentrace ilmenitu). Z hlediska mineralogie a petrologie je možné charakterizovat prostředí měsíčního pláště jako redukční a bezvodé, protože v krystalických strukturách nefigurují molekuly vody, jako je tomu u většiny pozemských hornin a minerálů. Některá měření naznačují, že horniny v hlubokém plášti jsou v plastickém stavu.

Měsíční kůra dosahuje mocnosti kolem 60 km. V měsíční kůře (ve větších hloubkách) najdeme bazalty staré přibližně 3,9-3,0 miliard let. Při mapování tíhového pole Měsíce byly odhaleny místní tíhové anomálie, tzv. mascony, které se nacházejí především pod velkými kruhovými moři. Jedná se o intruze (vniknutí) hustších hmot do kůry. Při dopadech velkých těles došlo k rozmetání lehčího materiálu kůry do okolí a na její místo se dostal hustší materiál z pláště. Díky velmi intenzivnímu a dlouhodobému kosmickému bombardování je měsíční kůra silně porušena do hloubek 10-20 km. Předpokládá se, že je rozpraskaná i ve větších hloubkách.

Převažujícím prvkem jsou na povrchu Měsíce impaktní krátery všech velikostí. Měsíc je pokryt desítkami tisíc kráterů o průměru větším než 1 kilometr. Většina je stará stovky miliónů nebo miliardy let; nepřítomnost atmosféry, počasí a nových geologických procesů zajišťuje, že většina z nich zůstane prakticky navždy zachována. U starých impaktních kráterů či na příkřejších svazích hor můžeme najít stopy po svahových pohybech.

I přesto, že dopady těles na povrch Měsíce jsou vzhledemk formování povrchu naprosto dominantním procesem, najdeme na povrchu pozůstatky po dávné vulkanické činnosti. Jsou to především lávové plošiny, ale také lávové kanály či proudy, vulkanické dómy či kolapsové struktury.

Z tektonických struktur najdeme především zlomy endogenního původu a tektonické soustavy vývojově spjaté s velkými impakty.

Často se můžete setkat s pojmem měsíční pohoří. Nejedná se o pohoří v pozemském slova smyslu. Měsíční pohoří jsou v podstatě okrajové valy velkých impaktních struktur, jejichž okolí mohlo, ale nemuselo, být zaplaveno vyvřelou lávou.

Měsíc nemá atmosféru.

Záblesk na Měsíci při dopadu meteritu - Jedním z druhů měsíčních přechodných jevů jsou záblesky na povrchu Měsíce. Tento druh přechodných jevů má vysvětlení v pádu meteoritu na povrch měsíce, při kterém vzniká světelný záblesk. V poválečné historii pozorování Měsíce je například dokumentováno pozorování z 15. listopadu 1953, kdy astronom-amatér Leon H. Stuart uprostřed měsíčního disku vyfotografoval nápadný světlý bod. O padesát let později zde sonda Clementine identifikovala světlý (tj. mladý) kráter o průměru jeden až dva kilometry, který mohlo vytvořit těleso o velikosti asi čtyřicet metrů. Záblesky na měsíčním povrchu byly potvrzeny i na videozáznamech při meteorickém roji Leonid v roce 1999 a následně při několika dalších rojích. Pokaždé ale šlo o úkazy mnohem slabší než v případě pozorování z roku 1953. Průměry takto vytvořených kráterů však dosahují maximálně několika metrů, takže je nelze spolehlivě identifikovat.

Voda na Měsíci

Google Moon - online mapa Měsíce.

Web Prohlídka Měsíce věnovaný Měsíci.