Planeta Neptun

Planeta Neptun

Osmou planetou sluneční soustavy je Neptun. Průměrná vzdálenost planety Neptun od Slunce je 4 497 070 000 km. Oběh kolem Slunce trvá planetě Neptun 165 let.

Neptun je plynný obr s průměrem 49 500 km a hmotností 1,0×1026 kg.

Planeta Neptun je téměř stejně velká jako planeta Uran, ale přesto, že je mnohem dále od Slunce, jeho teplota je o něco vyšší (-213°C). Planeta Neptun má v nitru vlastní zdroj energie, podobně jako Jupiter a Saturn.

Vnitřní struktura planety Neptun

Vnitřní struktura planety Neptun je podobná jako vnitřní struktura planety Uran. Nad jádrem se nachází vrstva vody a čpavku. Předpokládáme, že alespoň část pláště z vody a amoniaku je plastická nebo tekutá a atomy jsou ionizovány. U Neptunu bylo detekováno magnetické pole, které je pravděpodobně generováno vodivou vrstvou v nitru planety.

Atmosféra planety Neptun

Atmosféra planety Neptun je složena přibližně z 85% molekulárním vodíkem a zbývající část připadá na helium a molekuly uhlovodíků. Má nesmírně krásné, modré zabarvení, které je výsledkem přítomnosti metanu, který v atmosféře pohlcuje červenou část spektra. Atmosféra zabírá nejspíše 5 až 10% celkové hmotnosti planety a rozkládá se do hloubky 10 až 20% planetárního poloměru. Je mnohem bouřlivější a proměnlivější než atmosféra Uranu. Horní vrstvy atmosféry planety Neptun jsou překvapivě aktivní a probíhá v nich velké množství dynamických dějů. To se po zkušenostech z vizuálně neaktivního Uranu nečekalo. Proměnnost atmosférických struktur je značná. Měřením byla zjištěna pásová struktura s diferenciální rotací. Mezi nejvýraznější atmosférické útvary patřila v době průletu sondy Voyager 2 Velká tmavá skvrna na jižní polokouli, která se velikostí vyrovnala planetě Země. Její oběžná doba činila více než18 hodin. Na okrajích tohoto útvaru se nacházela bílá oblaka, zřejmě z krystalků amoniaku, a za skvrnou se táhl dlouhý proud cirrovité oblačnosti.

Cirry byly také velmi zajímavou součástí atmosféry. Nacházely se ve výšce 50-70 km nad hlavní oblačnou pokrývkou a vrhaly stíny na nižší vrstvy oblačnosti. Jejich teplota činila jen -214 °C. Další skupinou atmosférických útvarů byly menší tmavé skvrny, které driftovaly i v planetární šířce.

Vrchni vrstvy atmosféry jsou bohatě rozvrstveny. Nad základní neprůhlednou vrstvou oblačnosti se ve výšce asi 160 km nachází průhledná vrstva uhlovodíků, o 30 km níže průhledná vrstva acetylénu a etanu. Do výšek 70-80 km se dostává oblačnost ze základní vrstvy díky vzestupným turbulentním pohybům v neprůhledné vrstvě oblačnosti. Mezi 20-40 km se nachází nesouvislá a místy neprůhledná vrstva metanu. V základní vrstvě oblačnosti je snad obsažen v podobě drobných krystalků i sirovodík a čpavek. Pozorované atmosférické zákaly jsou tvořeny uhlovodíky.

Rychlost atmosférických proudů dosahovala více než 1000 km/h (v okolí Velké tmavé skvrny až 2000 km/h – jde o nejvyšší zjištěnou rychlost ve sluneční soustavě). Bouřková aktivita byla velmi nízká. Velká dynamika atmosféry je pravděpodobně důsledkem působení velkého množství tepla uvolňovaného z nitra planety.

Sluneční soustava